Co všechno musí platit nájemník při opravě bytu?

Kvůli opravám v pronajatých bytech často docházelo ke sporům mezi majitelem bytu a nájemníkem. Nájemníci mají často pocit, že opravy bytu nejsou jejich starostí. Investovat by měl přeci majitel, je to jeho majetek. Majitelé bytů by však byli znevýhodněni, kdyby měli platit všechny drobné opravy. Obzvlášť ty, které vzniknou v souvislosti s užíváním bytu nájemníky. Spory ohledně úhrady oprav ukončilo nařízení vlády, které vešlo v platnost v lednu 2016. Shrnuli jsme pro vás základní pravidla týkající se oprav v pronajatých bytech. Nařízení vlády myslí na ochranu nájemníků i majitelů bytů.

Limity pro úhrady oprav

Nové nařízení vlády obsahuje seznam drobných oprav, které je povinen hradit nájemník ze svého. Obecně se jedná o placení nákladů spojených s běžnou údržbou bytu. Dále musí nájemník hradit drobné opravy v bytě.

Maximální limit je 100 Kč / m² plochy bytu

Nájemníci mohou namítnout, že se přistěhují do bytu, kde byly opravy dlouhodobě zanedbávány a oni budou nuceni vše hradit ze svého. I na tuto situaci nové nařízení pamatuje a nájemníky chrání limity pro úhrady oprav. Pokud za jeden rok přesáhnou náklady na drobné opravy určitý limit, musí částku nad určený limit uhradit majitel bytu.

Limity pro úhrady drobných oprav závisí na velikosti pronajatého bytu. Ročně byste za drobné opravy měli zaplatit maximálně 100 Kč na m² plochy pronajatého bytu. Do plochy bytu se započítává obytná plocha všech místností. Připočítat musíte také rozlohu sklepa, balkónu či lodžie, ale v případě těchto prostor se připočítává pouze jejich rozloha vydělená dvěma.

V bytě o rozloze 50 m² tak ročně zaplatíte za opravy maximálně 5 000 Kč. Pečlivě si proto uchovávejte účtenky za opravy po dobu jednoho roku. Pokud by součet nákladů na všechny opravy za rok přesáhl určený limit, rozdíl doplatí majitel. Nemusíte se tak bát, že byste platili nákladné rekonstrukce bytu v Praze ze svého.

Pokud nastane v bytě problém, který nespadá do seznamu drobných oprav uvedených v nařízení vlády, platí limit pro jednu opravu 1 000 Kč. Přesahuje-li cena opravy tento limit, opět se na nákladech bude podílet i majitel bytu.

Definice drobných oprav a běžné údržby

Nyní se podívejme na výčet drobných oprav, které nové nařízení uvádí. Za drobné opravy se považují:

• opravy drobných poškození podlahových krytin, výměna podlahových lišt a prahů
• opravy částí dveří a oken – výměny klik, zámků, interiérových rolet a žaluzií
• opravy a výměny vypínačů, elektrických zásuvek, jističů, zvonků, domácího telefonu a dalších koncových elektrických zařízení
• výměny žárovek
• drobné instalatérské práce v Praze jako je výměna sifonů
• výměny uzavíracích ventilů plynu
• opravy a certifikace měřáků vody, měřidel na topení a hlásičů kouře
• opravy digestoře, sporáku, trouby
• prohlídky a čištění kotle pro vytápění
• opravy a výměny baterií, dřezu, umyvadel, van

V případě běžné údržby bytu není stanoven žádný finanční limit. Většinou je počítáno s tím, že za běžnou údržbu bytu nájemník neutratí velké částky. V novém nařízení je běžná údržba bytu definována výčtem těchto činností:

• udržování a čištění bytu a jeho zařízení (podlahy, okna, kuchyňská linka, zařízení koupelny, atd.)
• malování, oprava omítek, tapetování
• čištění zanesených vodovodních odpadů

Článek sepsán ve spolupráci s firmou Lotabel s.r.o specializující se na správu a udržbu budov.