Čištění fasád a jiných problematických míst pomocí tryskání
Při rekonstrukcích nebo opravách a také při výrobě je třeba zajistit povrch tak, aby na něm nebyly přítomny cizí částice, které by mohly mít na pozdější úpravy negativní vliv. K čištění povrchů lze použít různé metody. V dnešním článku se podíváme na metodu pracující na principu tryskání.
K nejefektivnějším a v současné době preferovaným technologiím počítáme tryskání a pískování, které povrch nejen očistí od mechanických i organických nečistot, rzi a starých nátěrů, ale i zdrsní a zhutní, tedy připraví k následné finální úpravě.
Povrchy vhodné pro tryskání
Metoda pískování je vhodná pro různé povrchy. Nejčastěji se využívá pro kovové materiály, své uplatnění však najde i při čištění historických fasád, zdiva, skla a betonových nebo kamenných ploch. V některých případech lze technologii tryskání použít i na dřevo, kůži a umělé hmoty. Velikost plochy upravované tryskáním není podstatná. Metodu lze využít na velké plochy při sanaci zdiva, stejně jako na malé výrobky.
Tryskáním se naopak nedoporučuje upravovat ty povrchy, které jsou křehké, nesoudržné, porušené a nekompaktní. Stupeň znečištění není pro využití této technologie podstatný. Při výběru vhodného abraziva a dodržování technologických postupů a použití metody na správně zvolený povrch je však možnost poškození téměř nulová.
Abraziva a jiná média pro tryskování
Abrazivní materiál musí být vybírán podle zvoleného technologického postupu, požadovaného stupně hrubosti a podle materiálu, ze kterého je povrch zhotoven. Základní dělení je na abraziva kovová (např. ocelová drť), minerální (např. křemičitý písek), sklokeramická (např. struska), organická (např. ořechové skořápky), plastická (speciální umělá hmota), syntetická ( např. oxid hliníku – korund) a multifunkční (širokospektrální speciálně míchané směsi).
Základním médiem pro tryskání bez využití abrazivních materiálů je obyčejná voda. Používá se studená nebo pro zvýšení efektu horká až do bodu varu. Důležitý je povrch, který bude touto metodou čištěn. Další možnosti je například využití sodného roztoku.
Netradiční abrazivo – suchý led
V současné době se pro tryskání často využívá i takzvaný suchý led, tedy pevná forma oxidu uhličitého, který se dodává v peletách nebo v blocích. Tato metoda má mnoho předností. Je šetrná k životnímu prostření, neopotřebovává otryskané povrchy, vzniká při ní mnohem menší množství druhotného odpadu, protože suchý led po použití sublimuje.
Technologii lze bez obav užívat i v potravinářských provozech, vyčistí i jiným postupem nedostupná místa a je vhodná pro použití i na elektrických zařízeních.
Hrubost a tvar ovlivňují výsledek
Pro výsledný efekt sanace povrchu tryskáním je důležitý nejen správně zvolený abrazivní materiál, ale také jeho tvar a hrubost, tedy velikost zrna. Základním dělením podle tvaru abraziva je na oválná a s ostrými hranami. Pro citlivější materiály s měkčí konzistencí jsou doporučována abraziva oválná, pro pevné materiály s kompaktní strukturou pak abraziva ostrá. Podobné podmínky platí i pro velikost zrna. Tady je však třeba přihlédnout také k tvaru tryskaného výrobku, členitosti pískované plochy a podobně. 417
Základní technologické postupy
Tryskání je možno rozdělit na „tlakovzdušné“ (tryskání abrazivního materiálu pod tlakem a vysokou rychlostí na ošetřovaný povrch) a tryskání „metáním“ (abrazivo je vrháno lopatkami metacích kol v uzavřené kabině – tryskacím stroji).
Kvalitu tryskání tlakem vzduchu lze ovlivnit velikostí trysky a hodnotou tlaku vzduchu. Nevýhodou je jeho vysoká prašnost, kterou však lze ovlivnit tím, že kromě vzduchu je přidána i voda, která prašnost sníží. Další nevýhodou je větší množství odpadu, tedy jednak využitého tryskacího materiálu a jednak odstraněných nečistot.
Při tryskání v tryskacích strojích likvidace odpadu není problém, ale opracovávaný výrobek musí velikostně splňovat parametry zařízení.